Arcidiecézní Muzeum Olomouc
studie | 1998 |
realizace | 2000-2006 |
autoři | Jan Šépka, Tomáš Hradečný, Petr Hájek |
spolupráce | Jan Vinař, Martin Maršík, Jan Kolář, Simona Kučírková, Lucie Vogelová, Ondřej Hofmeister, Jana Zlámalová |
Arcidiecézní muzeum je umístěno do komplexu tzv. Přemyslovského hradu, zapsaného do seznamu národních kulturních památek. Objekty románského biskupství, kapitulního děkanství a hospodářského dvora utvářejí společně s dómem sv. Václava a kostelem sv. Anny srostlici tvarů, která se paprskovitě rozvíjí podél organické linie hradeb. Při návrhu byly respektovány všechny dochované styly od románského období až po začátek dvacátého století. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve velmi pestrém areálu, vnímali jsme jeho hodnoty v neopakovatelné koláži stylů a rozmanitého tvarosloví architektury. Stávající stavby jsme přijímali jako učebnici architektury, kterou je potřeba respektovat, opravit ale také připsat další díl našeho století, který tu zatím chyběl. Celkovou koncepcí se stal příběh o „infikovaném organismu“. Viry v našem případě nemají za cíl organismus umrtvit, ale naopak ho posílit. Proto je původní struktura doplněná o cizorodou součást, která se stane její další vrstvou. Do rekonstruovaného a restaurovaného komplexu byly přidány nové prvky, nezbytné z hlediska funkce a provozu muzea. Nové objekty se jasně odlišují od původních konstrukcí a prostupují interiérem a exteriérem celého areálu. Při jejich tvorbě jsou použity tři materiály podporující kontrastní atmosféru mezi novým a starým: beton, ocel a sklo. Původní „staré“ konstrukce jsou obnoveny ve své ryzí podobě, nové jsou prostoupeny systémem moderních funkcí a technologií. Nejzřetelnějším novým zásahem do památky je provozní propojení kapitulního děkanství a biskupského paláce ve formě vloženého železobetonového objektu, skrytého za hradbou na parkánové terase. Nový betonový objekt není pouze chodbou, ale dalším výstavním prostorem, který zároveň propojuje původní objekty. Dalším výrazným objemem je společenský sál. Obdobně jako všechny vložené nové prvky je i sál vsazen do jednoho objektu a to včetně konstrukce i technologie. Jeho důležitou součástí je posuvný závěs, který umožňuje vyladění akustiky sálu a zároveň tvorbu různých scénografických konfigurací. Největší koncentrace vložených prvků se nachází v části Hospodářského dvora, kde je soustředěna většina technického a provozního zázemí: kanceláře zaměstnanců, depozitáře, restaurátorská dílna anebo fotoateliér. V souladu s architektonickou koncepcí, kdy se nové objekty a vkládané prvky zřetelně oddělují od původní historické budovy, byl řešen i výstavní fundus. Díky stylové rozmanitosti celého areálu bylo možné instalovat exponáty do příbuzného prostředí, tedy románské a gotické prvky v románských a gotických prostorech, barokní exponáty v barokních sálech. Charakter expozice v suterénu je svojí atmosférou bližší vybraným exponátům ze středověku, a proto se zde vyskytují většinou masivnější neprůhledné prvky. Naopak expozice v patře, kde jsou umístěny barokní exponáty, je navržena odlehčenější, průsvitnější a snaží se nejen dobře prezentovat exponáty, ale zároveň nerušit bohatě zdobené a členité barokní interiéry. Ve staré skořápce jsou rozesety nové ocelové a betonové organismy, které mohou v čase přibývat, ubývat, nebo být nahrazeny jinou vnitřní tkání pro nový život.
v roce 1998 1. místo v architektonické soutěži
v roce 2004 a 2006 nominace za Českou republiku na cenu Miese van der Rohe